Velkopanské Polsko..."od moře k moři"

31. července 2018 v 23:06 | Janinna |  Janinna
Tak jsem se dočetla, že Polský Sejm vypracuje nároky vůči Rusku na válečné reparace. Chtějí získat válečné reparace nejen z Německa, ale i z Ruska.

.....Je podzim roku 1942.
V krvavých bojích v bitvě u Stalingradu se sovětským vojákům podařilo zastavit postup Hitlerových armád do hlubin sovětského státu.

Obrat v průběhu války nemohl zůstat bez povšimnutí.
Zatímco se bojovalo u Stalingradu a Rusové umírali, evropští politici již začali probírat možnou politickou strukturu poválečné Evropy v případě porážky nacistického Německa.

Překvapivé je, že jako první o poválečných změnách evropských hranic začali mluvit nikoli vedoucí představitelé Sovětského Svazu, ani Britové s Američany, a dokonce ani Francouzi, ale...... Poláci - zástupci polské exilové vlády, která se po úplné porážce Polska a ukončení existence Polska jako nezávislého státu, usadila
v Londýně.

Polsko sice utrpělo od hitlerovského Německa rychlou a ponižující porážku, přesto polští politici měli odvahu nejen mluvit o poválečné budoucnosti Evropy, ale také si nárokovat hlavní roli v rozhodování.
Poláci dokonce vytvořili zvláštní komisi pro poválečnou rekonstrukci.
Na podzim roku 1942 sestavila polská komise zvláštní dokument - zprávu o politické struktuře Evropy po porážce Hitlerovského Německa.
Nicméně tento dokument obdržel i Edvard Beneš, který v té době byl také v exilu v Londýně, a to byla osudová chyba Poláků.
Koneckonců prezident Beneš měl u Polska nevyřízený účet - a to, že Varšava s Berlínem a Budapeští se podílela na spiknutí s cílem zničit Československý Stát a rozdělení Československa mezi Německem, Polskem a Maďarskem.

Edvard Beneš zavolal Ivana Andreeviče Čičajeva, představitele sovětské rozvědky v Londýně, oficiálně poradce zplnomocněného zástupce SSSR.
Prezident Beneš předal Čičajevu zprávu polské komise, a upozornil, že tento dokument odráží názor polských politických kruhů v Londýně spojených s britským vedením, o případném rozdělení poválečné Evropy a roli Polska v tomto plánu.
Dokument byl samozřejmě odeslán v přísném utajení.
28. prosince 1942 lidový komisař státní bezpečnosti SSSR Lavrentij Pavlovič Berija podával hlášení Josifu Stalinovi o zprávě polské komise, která se zásluhou prezidenta Beneše dostala do rukou sovětského rozvědčíka Ivana Čicajeva.

.....Tak vznikla historie sovětské opozice vůči polským plánům rozdělení poválečné Evropy.

Analýza polského dokumentu ukázala, že Polsko neopustilo od svých plánů revanšismu a nezamýšlelo přiznat ani nejmenší část své viny za svou vlastní porážku.
Přirozeně, polská vláda v exilu pokoušela nalézt viníka všude, kde jen to bylo možné, s výjimkou polské elity.
Především chyba za porážku Polska ve II.SV byla přiřknuta zemím, které zvítězily v I.SV.
Přitom jenom díky jejich vítězství existence Polska jako nezávislého státu byla možná.
Nicméně, jak je známo, téměř bezprostředně poté, co se Polsko trochu "opeřilo", začalo si územně nárokovat další, sousední státy.
Polsko si nárokovalo země Československa, Německa, Litvy a samozřejmě Ukrajiny a Běloruska.

Když se s tímto dokumentem seznámil sovětský vůdce Josif Stalin byl znechucen obsahem té části, kde se hovořilo o budoucnosti poválečného Německa.
Zde se rusofobie polské vlády v exilu = polské elity, společně se šovinismem, projevila nejjasněji.
…....Po válce, bylo uvedeno v dokumentu, německé území na západě obsadí - země, účastníci protihitlerovské koalice (USA a UK), na východě - země sousedící s Německem, tj - Československo a Polsko.

Josif Stalin nechal na okraji podivné zprávy krátkou, ale výstižnou poznámku:
"A SSSR?"

Je zřejmé, že polská vláda v exilu (a spol.) nechtěla "pustit" Sovětský Svaz do Německa.
Tato válka mohla být vybojována životy sovětských vojáků a důstojníků, krví obyčejných sovětských občanů, ale připustit Sovětský Svaz k poválečnému rozdělení Evropy
- NE, v žádném případě.
Členové polské komise zdůraznili, že Polsko jako první země, napadená Hitlerovým Německem, má mít v poválečné dohodě zvláštní výsady a osobní privilegia.

K rozšíření hranic Polska podle komise mělo dojít nejen na úkor Německa, ale i na úkor Sovětského Svazu.
Ano!!!, ta země, která nejvíce přispěla k porážce Hitlerovského Německa, měla dát Polsku svá území.
Dokument předpokládal obnovení polských hranic na východě v souladu s uspořádáním do roku 1939.
Ve skutečnosti to znamenalo požadavek předat Polsku země západní Ukrajiny a západního Běloruska, stejně jako část území Litvy, které se v letech 1939-1940 staly součástí Sovětského Svazu.
Samozřejmě, že tato nestoudnost a dokonce ve formě v ultimáta, na konci roku 1942, polské vlády v exilu, ukryté v Londýně, nebyla vyslyšena..

Samozřejmě Stalin by nebyl Stalin, kdyby souhlasil s územními ústupky vůči Polsku.
Nicméně, on souhlasil s územními nároky Polska na Německu.
28. listopadu - 1. prosince 1943 v Teheránu se setkali vůdci států, které hráli důležitou roli v protihitlerovské koalici - Josif Stalin, Winston Churchill a Franklin Roosevelt.
Mezi záležitostmi, o kterých diskutovali, samozřejmě patřilo i poválečné uspořádání Evropy, včetně hranic Polska.
Jak americký prezident, tak i britský premiér byli nuceni přijmout ​​návrhy Stalina ohledně toho, jak vidí hranice Polska po vítězství nad Německem.

Krátce po konferenci v lednu 1944 oznámil Winston Churchill rozhodnutí vůdců tří velkých mocností předsedovi polské exilové vlády Stanislavu Mikolajčiku.
Východní hranice Polska po válce byla podle sovětské pozice vedena podél linie Curzon.
Britský premiér zároveň upozornil polského zástupce na skutečnost, že polská vláda nemá ve skutečnosti na výběr, než souhlasit s postojem sovětské strany.

Polská vláda v exilu se však i nadále snažila vyjednávat o výhodnějších podmínkách.
To vedlo pouze k tomu, že 26.července 1944 Sovětský svaz oficiálně uznal legitimní moc v osvobozených oblastech Polska - Polský výbor národního osvobození.
Nyní Sovětský svaz získal alternativu k londýnské vládě Polska v exilu.
Stalin se však také kategoricky vyjádřil. Když přijel do města Lvov, Stalin "vyštěkl":
"Neobchodujeme s ukrajinskou zemí."
27.července 1944 v Moskvě, Edward Osubka za Polský výbor národního osvobození a Vjačeslav Molotov podepsali dohodu o sovětsko-polské hranici a zdůraznili, že povede v Curzonově linii.
21. dubna 1945 podepsal Sovětský svaz dohodu s provizorní vládou Polska, podle níž Polsko obdrželo obrovská území v Pomořansku a Slezsku, která patřila Německu - 100 000 km2.

Byl to skutečný dárek pro polskou vládu, protože území Polska se zvýšilo o jednu třetinu.
Kromě toho - Polsko obdrželo velmi rozvinuté průmyslové lokality německé země a bohaté na přírodní zdroje.
Díky "daru Stalina" dostalo Polsko rozsáhlý přístup k Baltskému moři a nikoliv jen úzký koridor, který existoval před rokem 1939.
Ve skutečnosti se tímto rozhodnutím sovětské strany stalo Polskem státem s přístupem k moři.
To radikálně změnilo vyhlídky hospodářského rozvoje země ve velmi blízké budoucnosti.
(z ruských zdrojů)

Tak o jakých reparacích tady může být řeč? Tak se mi zdá, že si polská nevděčná chátra hodně koleduje o nové rozdělení Polska.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 josh-xy | 1. srpna 2018 v 8:18 | Reagovat

Pěkné,... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.